Vstávali jsme brzy ráno,
když sluníčko vycházelo.
Před školou jsme byli včas,
teda vlastně jen pár z nás.
V půl deváté jsme vyjeli
a ve dvanáct přijeli.
Po příjezdu jsme šli jíst,
nezbylo po nás skoro nic.
Sraz jsme měli v půl třetí venku,
však někteří chytrolíni zůstali v domku.
Akorát velmi pršelo,
takže z toho nic nebylo.
Po nějaké době jsme vyrazili,
protože se mraky rozpustily.
Hnědý vrch jsme navštívili
a na chatu s radostí dorazili.
Večerka se nám zkrátila,
protože půlka z nás zlobila.
Přijíždíme autobusem,
kluci křičí: “koukejte sem!”
Uvidíme velké hory,
dáme se však do pohody.
Jedna hora větší než druhá,
vidím Sněžku, volám hurá!
Usměji se nad pohledem,
že se stromy tyčí kolem.
Setmělo se, prší tu,
honem pojďme pod střechu!
V pokojích se zabydlíme,
máme se chovat slušně, my to víme.
