Dne 20. prosince navštívila naše třída Městskou knihovnu v Benešově. Tématem byly pověsti Benešovska.
Po příchodu do knihovny paní učitelka třídu rozdělila do 4 skupin. Začali jsme losováním lístečků, na kterých byly literární žánry a zvlášť byly jejich názvy. Přiřadili jsme lístečky k sobě a zjistili jsme, že nám název jednoho literárního žánru chybí. Uhodli jsme, že se jedná o pověsti.
Naše první pověst byla o nás Benešácích. Dostali jsme úkol doplnit podle obrázků slova na papír. Když jsme příběh dokončili, zjistili jsme, že se lidem, kteří bydleli v Benešově, říkalo POVIDLÁCI. Druhou pověst jsme museli podle daných slov vymýšlet sami a zjistit, jak by měla vypadat. Všichni jsme to hezky zvládli a paní knihovnice nám pověst převyprávěla. Její název byl “Proč okolo Sembratce rostou slzičky“. Dozvěděli jsme se, že to bylo proto, že jedna dívka, jménem Zdeňka, měla ráda chlapce, který odešel na vojnu a zemřel. Plakala a plakala, a proto se říká, že na Sembratci rostou slzičky.
Třetí pověst byla o Polském vrchu. Zde kdysi stála šibenice, na kterou lidé pověsili cikánku. Duch této cikánky brzdí lidem auta, když jedou okolo tohoto vrchu.
Čtvrtá pověst vyprávěla o obraze ve Vrchotových Janovicích. Visel tam obraz nevěsty, která byla smutná, protože si nechtěla vzít vybraného ženicha. Za trest ji zazdili a ona v tomto zámku straší dodnes.
Pátá pověst byla o blanických rytířích. Říkali jsme si o sv. Václavovi, jenž prý zachránil lvíče, které zkamenělo, ale srdce mu stále bije. A až bude našemu národu nejhůře, lvíče vzbudí blanické rytíře, kteří nám pomohou. Posledním úkolem bylo vyhledat, kde leží zkamenělé lvíče. Na konci programu jsme dostali malou odměnu za naši šikovnost a vrátili jsme zpět do školy.
NÁVŠTĚVA MĚSTSKÉ KNIHOVNY BYLA MOC HEZKÁ A POUČNÁ.
Zuzana Procházková a Barbora Šarfová 5.C
