Sněžka
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami stál nedobytný hrad jménem Sněžka. Nikdo se odtud nikdy nevrátil živý. Každého pohltila mlha a už nebyl nikdy spatřen.
Jenže mladí dobrodruzi z Benešova byli tak moc zvědaví, že jim to nedalo a šli to prozkoumat. Vydali se na neznámou cestu plnou dobrodružství.
Jakmile vyrazili, začaly je brnět nohy. Nedalo se ale nic dělat, jejich touha po poznání byla větší, chtěli se dostat na samotný vrchol. Drželi se řetězů, plápolali ze strany na stranu, síly ubývaly… Na chvilku přestávali vidět jeden druhého. To král hor Vítr spolu s královnou Mlhou jim chtěl překazit cestu. Oni byli ale tak silní, podporovali jeden druhého, drželi se a pomáhali si, že řádění těchto dvou překonali. Opravdu došli do vytouženého cíle, kde se v místním hostinci ohřáli teplým sladkým čajem s citrónem a odkud pak plni poznání o tom, jak může být těžký život v horách, pokračovali po hřebenech hor směrem do svého příbytku jménem chata Svornost.
Tvořili totiž jednu partu, partu kamarádů, kteří jsou jedné vůle – vůle poznávat všechna tajemství.
