Naše dvoudenní Cesta za pohádkou začala procházkou do Konopiště, kde jsme se hned po svačince vypravili navštívit medvěda Jirku. Paní učitelka s paní vychovatelkou nás dopředu upozorňovaly, že Jirka je lenoch, který většinu času prospí ve svém brlohu, a tak ať spíš nepočítáme, že by nás na Konopišti přivítal. Jenže, my jsme hodné děti, a těm se vyplatí ukázat pro legraci pár kousků, ani nám to pan řidič z ekovláčku nechtěl věřit, když jsme mu vyprávěly, jak se nám Jirka předváděl. Po cirkusovém představení jsme všichni pokračovali k hřišti nad Růžovou zahradou, po cestě jsme se pozdravili s pávem a s veverkami. Na hřišti na nás čekalo první pohádkové zastavení, a to Žofky opičí dráha, zvládli jsme to, až na jedno zaškobrtnutí, úplně všichni. Zatímco jsme skotačili, Křemílek s Vochomůrkou nám připravili cestu za pokladem. Plnili jsme úkoly, které nám schovávali pod listí, do větví, do trávy, zkrátka dělali si z
nás šprťouchlata a nutili nás hledat psaníčka úplně všude. Za snahu a prokázané vědomosti nás pak odměnili pokladem ukrytým přímo v pařezové chaloupce. Už se těšíme, až si ji na hodinách výtvarné výchovy namalujeme, a vyzdobíme si ji listím, které jsme si z parku přinesli. Posilněni malou pamlskou jsme se pokusili shodit pár kaštanů, a pak už pospíchali na vláček, který na nás čekal a odvezl nás na benešovské náměstí, odkud jsme procházkou vyrazili do školy na oběd. Po něm jsme si v klidu za předčítání pohádky O veliké řepě slupli cukrovinky od Křemílka a Vochomůrky a dle pohádky si sestavili koláž.
Druhý den jsme se hned ráno pobavili dr
amatizací této pohádky. Byla to zábava, ale i naše první školní zkušenost vystupovat před ostatními spolužáky. Paní učitelka nás rozdělila do tří skupinek, takže jsme se pobavili hned třikrát. Ihned poté jsme si vymalovali desky soutěžní karty, na kterou se sbírala razítka za jednotlivé disciplíny, a pak už soutěžili a plnili úkoly na hřišti. A povedlo se. Všichni jsme nasbírali razítka v letu s Malou čarodějnicí, u Rákosníčkova rybníka, u Budulínka a lišek i u Jeníčka a Mařenky. O nich jsme si vyslechli pohádku po obědě a ihned poté začali s výrobou vlastní perníkové chaloupky. Je to naše první společné dílo – každý z nás přiložil ruku k dílu a vyrobil ten nejsladší perníček, který chaloupku zdobí v naší třídě. Jsme všichni rádi, že nám chaloupka bude naši Cestu za pohádkou připomínat. Vždyť jsme v duchu vyprávění O perníkové cha
loupce strávili celé odpoledne. To bylo úkolů, které nám paní učitelka s paní vychovatelkou právě k Jeníčkovi a Mařence připravily.
Oba dva dny se nám všem moc líbily, poznali jsme se navzájem trošku více, zažili jsme spolu spoustu dobrodružství a legrace a hodně jsme se toho také dozvěděli, bylo to prostě pohádkové…
Mgr. Ludmila Bednářová a Kateřina Lukešová
