Měsíc: Září 2017

Ve středu 20. 9. 2 017 se konaly závody v lehké atletice žáků 1. – 5. tříd základních škol na atletickém stadionu ve Vlašimi. Žáci soutěžili ve třech disciplínách – běh 60 m, skok do dálky, hod míčkem. Naše družstvo A zvítězilo a družstvo B skončilo na 4. místě.
Děkujeme našim žákům za vzornou reprezentaci školy a přejeme mnoho dalších sportovních úspěchů.
Mgr. Eva Pojerová a Mgr. Michaela Turziková

Stáhnout (PDF, 797KB)

20. a 21. 9. probíhal v prvních třídách Adaptační kurz.

V naší třídě měl název „ Křížem krážem lesem Řáholcem“.

Na cestě lesem Řáholcem jsme plnili různé úkoly. Jízdu jsme zahájili několika seznamovacími hrami – „Podávání kamínku“, „Kulatá jména“, „Co o sobě prozradíš“. Cílem těchto her bylo poznat své spolužáky a zapamatovat si jejich jména. Bylo to docela těžké, neboť ve třídě je nás 29 žáků. Ne všem se tento úkol podařil. V tělocvičně jsme hráli „Molekuly“ a pak na nás čekala čtyři stanoviště – kopali jsme na branku, přeskakovali a podlézali překážky, házeli a chytali míč a stříleli na branku florbalovými hokejkami. Ve třídě jsme si dali svačinu, kterou jsme si vylepšili dobrotami od maminek a babiček. Byly to koláče, dort, bábovky, mafiny, jablka, švestky, hroznové víno i slané pečivo. Všem moc děkujeme, bylo to výborné. Po přestávce jsme se vydali do IKC, kde na nás čekalo několik záludných hádanek a hledání pohádkových dvojic nejen z lesa Řáholce. A pak hurá na hřiště a zase hry a soutěže. Abychom nabrali sílu na další práci, vydali jsme se do jídelny na oběd. Byly šišky s mákem. Po obědě jsme odpočívali při pohádce „O loupežníku Rumcajsovi“. Další práce, do které jsme se s chutí pustili, byla skládání puzzle postaviček z Řáholce. Všem se podařilo obrázek správně sestavit, nalepit a vybarvit. Pak jsme společně zhodnotili první den a hurá do družiny nebo domů.

Druhý den jsme opět hráli hry ve třídě. Vyrobili jsme náš třídní strom, kde si každý otiskl svoji ruku, jako list. Po svačině jsme se vydali do Konopiště. Tam jsme se strefovali šiškami do stromu a hledali schovaného Cipíska. Také jsme si nasbírali žaludy, které využijeme k počítání při matematice. Cestou jsme sbírali listy, abychom mohli vyrobit domeček pro ježka. Po návratu do školy nás čekal oběd – kuřecí stehýnko s bramborem. Odpočinek byl zase s Rumcajsem. Na domeček pro ježka jsme se těšili. Nejprve jsme si povídali, kde ježek žije, co si dává k obědu a kde přečká zimu. Papírového ježka jsme si vybarvili, nalepili bodliny a vystřihli. Pak jsme na obrázek přilepili listy, aby nebyla ježkovi zima.

A protože jsme děti šikovné, podařilo se všem projet bezpečně lesem Řáholcem a získat „řidičák“. Domů jsme si kromě řidičáku odnesli i gumu, několik sladkostí a hodně pěkných zážitků.

Hry, soutěže a další činnosti pro nás připravily: naše paní učitelka Dana Hanušová a paní vychovatelka Jana Kubálková.

Oba dva dny adaptačního kurzu probíhaly ve znamení pohádky “O Mášence a třech medvědech“. Po přehlídce medvědích a jiných plyšáčků jsme si společně s nimi zacvičili a ve skupinkách pak děti při skládání puzzle trénovaly spolupráci.

Pohádku jsme si připomněli poslechem a následným společným převyprávěním. Poté se děti snažily zachytit nejdůležitější okamžiky z pohádky kresbou tuší. Počasí bylo pěkné a tak jsme po svačince vyrazili zařádit si na čerstvém vzduchu. Zahráli jsme si společně několik her a ve skupinkách jsme překonávali, podobně jako Mášenka v lese, překážkovou dráhu z kuželů a obručí. Po obědě jsme dokončovali kresbu z dopoledne a pokoušeli se společnými silami postavit co nejvyšší věž.

Druhý den  si děti vyrobily krásný rámeček na svou přinesenou fotku. Ty jsme si ve třídě vyvěsili, abychom si, kdyby bylo potřeba, mohli připomenout, jak se který kamarád jmenuje. Na oběd jsme vyrazili o něco dříve, protože nás čekala vycházka na hřiště u zimního stadionu. Na hřišti jsme si vyzkoušeli důvěru v kamaráda, když jsme se zavázanýma očima procházeli slalom a také jsme si ve skupinkách zasoutěžili při sbírání “dobrůtek” pro medvěda a házením dobrůtek do medvědích misek. Po návratu do školy jsme uplynulý adaptační kurz společně hodnotili a děti si na památku odnesly diplomy a drobné odměny.

Adaptační kurz nám přinesl mnoho důležitých zkušeností a poznatků. Teď už víme, jak důležité je si pomáhat. Dokážeme kamaráda o pomoc požádat a poděkovat. Měli jsme také možnost lépe se poznat a uvědomujeme si, že hezké chování k sobě navzájem je pro to, aby nám ve škole spolu bylo dobře moc důležité.

Při dvoudenním adaptačním kurzu v 1. D jsme si všichni užili spoustu zábavy, zahráli plno her, zazpívali písničky, společnou prací jsme vytvořili podzimní strom, sportovali jsme, ale hlavně jsme se spřátelili a poznali jsme jeden druhého. Zjistili jsme, že máme hodně shodných zálib a že všichni mlsáme rádi sladké. Šikovné maminky, babičky, tetičky a dědečkové nám s láskou napekli ke svačinkám dobroty, které nám celé dva dny plnily bříška a zbylo nám jen pár drobečků.

První den jsme si rytmickými říkankami naučili jména všech kamarádů (holky mají těžší úkol, musí si zapamatovat 14 jmen, kluci jsou na tom lépe, holčiček máme jen 10). Potom jsme si poslechli příběh o kouzelném talíři a povídali si o tom, jaký nás čeká příjemný školní rok a jak bychom ho chtěli společně strávit. Doplnili jsme si pár pravidel třídy a ta potvrdila obtisknutím pravé ruky. Pak jsme se vypravili ven na travnatou plochu k zimnímu stadionu. Užili si sportovní hry, naučili se správně startovat, zazpívali si a společně v kruhu a ve dvojicích zatančili. Odpoledne jsme se učili pracovat ve skupinkách a vytvořili jsme překrásné podzimní stromy, které teď zdobí naší třídu.

Druhý den nás čekalo opět spoustu zábavy, než nás vytáhlo svými paprsky sluníčko ven, s kamarády jsme stavěli co nejvyšší komín ze stavebnice. Rozdělení do dvou družstev jsme si zaběhali a zkusili, jaké to je důvěřovat kamarádovi při cestě slalomem mezi kuželkami se zavázanýma očima. Po obědě jsme si poslechli krátký příběh, malovali jsme, hádali zvuky, zpívali a společně jsme zhodnotili oba dny a jako vzpomínku si odnesli diplomy a malé odměny. Adaptační kurz se nám povedl, nyní už víme, co má kdo rád, z čeho má radost či trápení. Víme, jak si vzájemně pomáhat, poděkovat, poprosit a podat pomocnou ruku. Tak nám držte palce, aby se nám takhle dařilo po celý školní rok.

Mgr. Monika Břínková, Monika Krásenská a Denisa Mertová

Naše dvoudenní Cesta za pohádkou začala procházkou do Konopiště, kde jsme se hned po svačince vypravili navštívit medvěda Jirku. Paní učitelka s paní vychovatelkou nás dopředu upozorňovaly, že Jirka je lenoch, který většinu času prospí ve svém brlohu, a tak ať spíš nepočítáme, že by nás na Konopišti přivítal. Jenže, my jsme hodné děti, a těm se vyplatí ukázat pro legraci pár kousků, ani nám to pan řidič z ekovláčku nechtěl věřit, když jsme mu vyprávěly, jak se nám Jirka předváděl. Po cirkusovém představení jsme všichni pokračovali k hřišti nad Růžovou zahradou, po cestě jsme se pozdravili s pávem a s veverkami. Na hřišti na nás čekalo první pohádkové zastavení, a to Žofky opičí dráha, zvládli jsme to, až na jedno zaškobrtnutí, úplně všichni. Zatímco jsme skotačili, Křemílek s Vochomůrkou nám připravili cestu za pokladem. Plnili jsme úkoly, které nám schovávali pod listí, do větví, do trávy, zkrátka dělali si z

nás šprťouchlata a nutili nás hledat psaníčka úplně všude. Za snahu a prokázané vědomosti nás pak odměnili pokladem ukrytým přímo v pařezové chaloupce. Už se těšíme, až si ji na hodinách výtvarné výchovy namalujeme, a vyzdobíme si ji listím, které jsme si z parku přinesli. Posilněni malou pamlskou jsme se pokusili shodit pár kaštanů, a pak už pospíchali na vláček, který na nás čekal a odvezl nás na benešovské náměstí, odkud jsme procházkou vyrazili do školy na oběd. Po něm jsme si v klidu za předčítání pohádky O veliké řepě slupli cukrovinky od Křemílka a Vochomůrky a dle pohádky si sestavili koláž.

Druhý den jsme se hned ráno pobavili dr

amatizací této pohádky. Byla to zábava, ale i naše první školní zkušenost vystupovat před ostatními spolužáky. Paní učitelka nás rozdělila do tří skupinek, takže jsme se pobavili hned třikrát. Ihned poté jsme si vymalovali desky soutěžní karty, na kterou se sbírala razítka za jednotlivé disciplíny, a pak už soutěžili a plnili úkoly na hřišti. A povedlo se. Všichni jsme nasbírali razítka v letu s Malou čarodějnicí, u Rákosníčkova rybníka, u Budulínka a lišek i u Jeníčka a Mařenky. O nich jsme si vyslechli pohádku po obědě a ihned poté začali s výrobou vlastní perníkové chaloupky. Je to naše první společné dílo – každý z nás přiložil ruku k dílu a vyrobil ten nejsladší perníček, který chaloupku zdobí v naší třídě. Jsme všichni rádi, že nám chaloupka bude naši Cestu za pohádkou připomínat. Vždyť jsme v duchu vyprávění O perníkové cha

loupce strávili celé odpoledne. To bylo úkolů, které nám paní učitelka s paní vychovatelkou právě k Jeníčkovi a Mařence připravily.

Oba dva dny se nám všem moc líbily, poznali jsme se navzájem trošku více, zažili jsme spolu spoustu dobrodružství a legrace a hodně jsme se toho také dozvěděli, bylo to prostě pohádkové…

Mgr. Ludmila Bednářová a Kateřina Lukešová