Rok: 2014

Čtvrteční podvečerní euforii vystřídala v páteční noci trochu děsivá střevní příhoda mnohých z nás. Ale vše se v dobré obrátilo a my se mohli vydat k domovu. před tím nás však čekalo těch avizovaných 24 zatáček nahoru a 39 dolu. Chtěla bych zde, na tomto místě vyseknout velkou poklonu těm, kteří zdolali ono “strašné” 11 km stoupání, s 800 m převýšení. Spodní meta 811 m a horní 1611 m sedlo Vršič – jsou to : Blanka Fejtková, Hanka Marková, Matěj Bareš, Matěj Pospíšil, Tomáš Lacina, Richard Síbrt, Jan Kašpar, Patrik Bláha a David Lebl a paní učitelka Švarcová. Musím říct – “Fakt jste dobrý!”

Po zdolání vrcholu jsme se překlopili a začali klesat k městu Bovec, kde na nás čekal autobus a cesta domů. Domů jsme přijeli ve 2 hodiny v noci.

Doufám, že jsme si to všichni užili, budete mít krásné vzpomínky a nějaké takové kurzy budou následovat i v dalších letech.

Ještě jednou díky všem.

Dnešní den byl pro nás náročný. Ráno jsme se vzbudili do neustávajícího deště, ale nakonec si dal říct a kolem půl desáté se utišil a pustil nás na náš celodenní výlet. Jeli jsme do města Bled, obdivovali Bledské jezero a pak jeli do soutěsky Vintgar. A od soutěsky se vydali k domovu, celkový součet dnešních kilometrů je 88,8. Uf, ale byla to práce a dřina.

Zítra nás čeká 11km stoupání s 24 zatáčkami a 800m převýšením na kopec Vršič, které bude následně  vykoupeno 40km sjezdem do města Bovec. Sjezd má, oproti výjezdu, těch zatáček 39. Tak to bude nádhera. V Bovci se najíme, převlékneme a pofrčíme domů.

Pozdní oběd bylo hovězí a krokety a několik výborných salátů. Zdecimovaná těla našich “otroků” (otrok=dítě po slovinsky) nás donutila navrhnout změnu programu a odpolední výšlap na Vitrans se změnil v návštěvu obchodů v centru a následné dobrovolné koupání v jezeře. Odvážlivce zajisté poznáte na fotkách. K našemu velkému potěšení jsme se mohli zúčastnit oslav 110 výročí turismu v Kranjské Goře. Ostatně uvidíte na fotkách. Vystoupení školkového sboru jsme i natočili, ale protože videa nám nejdou pověsit na web, tak si ho prohlédnete až přijedeme. Zítra na nás myslete, čeká nás dlouhá cesta. Všichni jsou zdraví a spokojeni.

Dnešní prodloužené dopoledne si zaslouží heslo: ” Dobře my”. Ráno jsme vyrazili směr Mojstrana a následně vodopád Peričnik (voda padala ze shora), krásné. Následně nás čekalo původně plánované stoupání 23%, ale světe div se cedule psala 25%. Děs a hrůza trvající 2,5 km, ale byli i tací – Matěj Bareš a Patrik Bláha, kteří to přímo vylétli. Následovaly další 4 kilometry k domu Aljažev, který se nachází pod severní stěnou Triglavu. Myšlenku zdolat vrchol Triglavu si musíme uschovat v srdcích pro další setkání, neboť nahoře stále leží přes 2 metry sněhu. V útulné hospůdce proběhla odměna, kterou uvidíte na fotkách. Nebojte je pouze ananasové. Cesta zpět už probíhala celkem v pohodě.

Po vydatném obědě a zahřátí se, jsme změnili plány – počasí nepřálo jízdě na kole. Vydali jsme se pěšmo na menší 20ti kilometrový okruh. Naším hlavním cílem byl krásný vodopád. Cestou jsme viděli spousty přírody a také jednoho velkého a obrovsky vyděšeného mloka. Fakt krásný. Večeře se nám povedla až kolem 20 hodiny a chůze už se nelíbila nikomu. Večer proběhl ve stylu her a hudby.