Milí spolužáci, dnes jsme si pro vás připravili rozhovor s Radimem Fialou, českým hercem, účinkujícím např. v televizní sérii Ordinace v Růžové Zahradě 2. Radima můžete také znát z divadla Husa na provázku, kde taktéž účinkoval.
- Projevovalo se Vaše herecké nadání již v dětství ? Jak ?
No, nadání… to bych to tak zrovna nenazval, spíš jsem si všiml, že umím nějakým způsobem lidi rozesmát a zaujmout. Jako každé dítě jsem byl šťasten za nějaký projev mimořádné pozornosti. Dodnes jsem přesvědčen, že vlastně i dnes moc nadání nevlastním…
- V kolika letech jste dostal svoji první roli a popřípadě v čem?
Tak to vím zcela přesně: psal se rok 1977, to bylo v minulým století a já dostal roli v cyklu Bakaláři a ta epizoda se jmenovala Dárek.
- Na jakou školu jste se vydal po základní škole?
To rozhodnutí bylo vcelku jednoduché, na konzervatoř, neboť s největší pravděpodobností rovnající se 100 % bych na každé jiné škole nepřežil ani první půl rok.
- Přemýšlel jste vždycky nad hereckou kariérou nebo Vás táhlo i jiné zaměstnání?
Jako malej kluk jsem chtěl být popelářem, pilotem, detektivem a kovbojem z Bohunic!!! Což se mi také splnilo…
- Máte nějakou vtipnou příhodu z natáčení? Jakou?
Těch je! Třeba, měl jsem říct: ,,To nic není!!! To, když v Pardubicích vybouchnul muničák, to bylo tóčo…“ No a já: ,,To nic není!!!! To když v Prachaticích vybouchnul mončičák, to bylo čóčó…“
- Jaké je Vaše životní Motto?
Moje prababička říkávala: Kdo se bojí, se** v síni…
- Jaký máte nejoblíbenější film?
Jo, tak na to tady není dost prostoru. Ale třeba Tmavomodrý svět, Tobruk, Nabarvené ptáče, Tootsie, Rain Man, Sedm statečných, Velká země, Tenkrát na Západě, Zachraňte vojína Ryana atd.
- Jaké předměty Vás ve škole bavily nejvíce?
Bezpochyby přestávky. Neboť to jsem se toho naučil nejvíc… ne, dělám si srandu. Vlastně ani ne…ale musím říct, že jsme měli v naší škole velké štěstí na kantory, kteří nás učili, a já na ně s láskou vzpomínám…
- Je něco, co byste rád vzkázal našim čtenářům?
Učte se, ať si nemusíte na chleba v budoucnu vydělávat herectvím! Hodně zdaru a síly!
Děkuji za rozhovor, Petr Hobza, 9. A