Člověk za svůj život potká spoustu lidí a naváže s některými z nich mnohá přátelství. Mít přátele a sám být považován za přítele je důležité pro každého z nás. Každý člověk totiž nějaké ty kamarády má! Nemusíte jich mít mnoho, stačí pár.
Většinou si je vybíráme z těch, s nimiž je nám dobře. Jsou to lidé, se kterými trávíme svůj volný čas, máme s nimi společné záliby nebo si s nimi jen tak rádi povídáme. Nejdříve jsou našimi známými, později se pouto upevní, něco s nimi prožijeme a už je nazýváme přáteli. Milí, laskaví, zábavní nebo prostě jen pohodoví lidé, s nimiž si rozumíme, máme společné zájmy. Podnikáme s nimi různé, skoro až zkouškové aktivity (neboť se občas stane, že člověk, který vám připadá milý, laskavý, zábavný a rozumíte si, není váš opravdový přítel a my sami bychom si měli uvědomit, s kým chceme strávit svůj volný čas, ale času je málo a utíká až moc rychle na to, abychom ho trávili s někým, s kým nechceme). Chodíme s nimi do kina, ven, do školy, do třídy, společně sportujeme nebo spolu sedíme v lavici. V určité době, v určitém prostředí nám tito lidé vstoupí do života. Někteří na krátko, jiní na delší dobu. Klidně i na několik let. Existují i tací, jež si v našem srdci získají místo na celý život. Ale taková přátelství jsou spíše vzácností a je jich jako šafránu (můžeme jen doufat, že potkají i někoho z nás). Nemusíme mít kamarády na celý život, ale když už ne ty opravdové, raději pak žádné. Stačí na pár let. Na pár chvil. Každé prožité kamarádství nám obohatí život, hlavně o zkušenosti. Je naprosto jedno, zda se jedná o pozitivní nebo negativní prožitek.
Zkusili jste si někdy představit, jaký by byl náš život bez přátel? Já ano. Musím uznat, že chudý, nudný a až příliš stereotypní. Vládla by v něm jakási bezútěšná, všeobjímající prázdnota, z níž není úniku. Mohl by se vůbec člověk z něčeho těšit? Snad ze svých úspěchů. Ale neměl by vůbec nikoho, s kým by se o svou radost podělil. Nikoho, kdo by ho podpořil. Jak říká známé přísloví, sdílená radost, dvojnásobná radost. Platí rovněž i o starostech. Sdílené starosti, poloviční starosti. Uvažuji nad tím, že přátele máme nejen na to, aby nám s nimi bylo fajn, ale i na to, abychom se mohli s někým podělit o vše hezké, co nás těší, a o to smutné, jež náš trápí. Nebo si jen tak vyměňovat svoje myšlenky, názory, nápady, postřehy. Pokud se navíc můžeme na své kamarády spolehnout, věřit jim a svěřovat se a oni naši důvěru nezradí a oplácejí nám to stejně, máme vyhráno. Na ničem jiném totiž nezáleží. Vždyť najít v dnešním bláznivém a rychlém světě přátele, je jako najít poklad.
Ne vždy si tuto skutečnost dokážeme uvědomit. Přistupujeme-li ke kamarádství jako k samozřejmé věci, časem nám zevšední a ztratí své kouzlo. Vím, říkáte si: “To je toho, kamarády má každý, co na tom. Není to nic neobvyklého.” Ano, kamarády má skutečně každý a kamarádství není ničím neobvyklým, ale najít kamarády s velkým “K”, to už tak časté a jednoduché není.
Chci tím říct, že najít někoho, kdo má výše uvedené vlastnosti, je těžké. Je totiž hodně těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou našimi přáteli, ale o málo z nich to skutečně platí. Za přátelství se ale rozhodně vyplatí bojovat stejně tak, jako se vyplatí bojovat za lásku. Přátelství a láska jsou dvě věci, které jdou celý život ruku v ruce. Kdyby to nebyla pravda, proč by celý svět právě zrovna těmto dvěma věcem vzdával hold.
Při výběru přátel si musíme tolik dávat pozor na to, co chtějí oni. Není to totiž jen o nás, ale i o nich. My většinou hrajeme ve vlastním životě hlavní role a naši přátelé ty vedlejší, ale u nich je to přesně naopak. Buďte ke svým přátelům pozorní, protože když jste, přátelství vám může vydržet i na celý život. Někomu se může zdát, že láska je víc než přátelství. Já myslím, že láska je pomíjivá, nejedná-li se o lásku osudovou. Co je tedy opravdu lepší? Když je vaše životní láska zároveň nejlepší kamarád.
A na čem v životě nejvíc záleží? Podle mě ne na tom, co si o vás myslí ostatní, jak jste oblečeni apod., ale na tom, jestli jste šťastní, a je jen na vás, s kým to štěstí budete sdílet.
Denisa Jirčíková 8.B