Pepíček přijde ze školy a povídá:
Pepíček: „Máme strašně těžký úkol.“
Táta: „A jaký?“
Pepíček: „Máme zjistit, jestli je dál Měsíc nebo Brno.“
Táta: „Pojď k oknu, co vidíš?“
Pepíček: „Měsíc.“
Táta: „A vidíš tu někde Brno?“
„Mami, mami, mám dobrou a špatnou zprávu, jakou chceš slyšet první?“ ptá se Pepíček maminky.
„Tak tu dobrou.“
„Dostal jsem jedničku z diktátu!“
„To je hezké, Pepíčku, a jaká je ta špatná?“
„Že to není pravda!“
Učitelka češtiny zkouší u tabule Pepíčka:
„Jaký je to čas, když řeknu: Jsem krásná?“
„Prosím, minulý…“
Pepíček se ptá své sestřičky Aničky: „Aničko, víš proč je vejce na jedné straně kulaté a na druhé šišaté?
Anička odpoví: „To nevím, Pepíčku.“
A Pepíček odpoví „Nu což, zeptám se jiné slepice.“
Malý Pepíček vidí poprvé v životě páva. Strašně se poleká a začne křičet: „Pomóc, babí, ta slepice kvete!“
Pepíček je v parku a jezdí na kole.
Volá na maminku: „Já jezdím bez ruuukkoouuu.“
Po chvilce volá znovu: „Mami, já jezdím bez žžžuuubbbůůů.“
Když vidím čokoládu, slyším dva hlasy.
První říká: Sněz tu čokoládu Pepíčku.
A druhý:
Ano, slyšel jsi dobře. Sněz tu čokoládu.
Přijde Pepíček do školy s obrovskou boulí na hlavě.
Učitelka se ho hned ptá: “Pepíčku, snad tě neštípla vosa?”
Pepíček odpoví: “Ne ne, ta to nestihla. Táta ji zabil lopatou.”
F. Vlkannova, 6. D