Píše se rok 1948. Před 3 lety skončila druhá světová válka. V roce 1946 volby do národního shromáždění (do tehdejší poslanecké sněmovny) vyhráli komunisté s Klementem Gottwaldem. Prezidentem v té době byl Edvard Beneš. Předsedou vlády byl nakonec zvolen Klement Gottwald. Uběhly 2 roky a jsme v únoru 1948. Komunisté mají armádu, policii, svoje vlastní milice, skoro všechna ministerstva a tak dále. Protože se to pochopitelně nelíbilo nekomunistickým poslancům a ministrům, tak na protest dali demisi. Když komunisté tohle slyšeli, tak Klement Gottwald jako předseda komunistů a vlády přišel na Pražský hrad za už zestárlým prezidentem s nabídkou, aby vláda a Národní shromáždění bylo plněno komunisty a jejich podporovateli. Prezident si nabídku potřeboval promyslet. Potom Klement Gottwald odešel z Pražského hradu. Beneš se tedy musel rozhodnout – buď nepřijme demisi, což bude mít za následek možné občanské války nebo demisi příjme a zabrání krveprolití. Beneš se tedy rozhodl, že demisi přijme, což Gottwald očekával a tak před Václavským náměstí řekl toto: „Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.” V téhle chvíli bylo všem jasné, že se moci zmocnili komunisté v čele s Klementem Gottwaldem. Když potom komunisté měli všechna ministerstva, přišli znovu za prezidentem, aby podepsal novou ústavu. Prezident ji odmítl a pak abdikoval kvůli zdraví. Po Benešovi se stal prezidentem Klement Gottwwald. Nastalo 41 let utrpení.
Jiří Medek, 7. D
