Půl roku uteklo jako voda. Sandra si zjistila, že nejvyšší hora světa je Mount Everest. V knihách se psalo o její výšce a spousta zajímavostí. Jenže je hrozně obtížné pokořit vrcholek. Sandra se nejprve vyděsila. Pak jí ale došlo, že ona je přeci čarodějka.
Dlouho šetřila na výbavu na cestu a všechno, co bylo potřeba. A tak se tam vydala. Neměla ale tušení, jak se bojovat. Myslela si, že na to přijde. A tak dlouhých šedesát dní lezla na vrcholek. Nakonec po vší námaze…se tam dostala. Nikola tam už bedlivě čekala. Když uviděla vyčerpanou Sandru, napadlo ji, že by ji mohla ušetřit. Měla bílé copy až k zemi a tlustý světlý kabát. „Jak se bojuje?” vyčerpaně se zeptala Sandra, která si odložila těžký batoh a sténala únavou. Ještě ji to nenapadlo. Neuměla žádná pořádná bojová zaříkadla. Jen jak někoho uzdravit nebo si nakrájet mrkev. Dalo se říct, že to byla domácí čarodějka.
Zato Nikole se v očích leskly jiskry nebezpečí. Bylo na ní vidět, jako by se naučila nazpaměť všechna bojová kouzla, co existují. Dlaně (měla na nich samozřejmě palčáky, jinak by jí byla ještě větší zima) si krvelačně mnula.
Obě si stouply proti sobě. Nikola začala odříkávat kouzla a bezbranná Sandra se jen stěží bránila. A pak ji něco napadlo. Něco, k čemu byla předurčená. Natáhla ruku, když Nikola zrovna nešeptala kouzla, a řekla. „Mír?”
Nikola se zarazila. Řekla zároveň ano i ne, zároveň zamumlala další kouzlo a zároveň mlčela. Podala Sandře ruku a vlastně i ne. Všechno udělala a vlastně neudělala. Byla na rozpacích. Ta milá čarodějka, bezbranná, neútočná jí žádala o mír. „Nic jsem já tobě ani ty mně neudělala. Proč tu teď nade mnou kouzlíš? Vždyť Sestro?” snažila se ji přesvědčit Sandra. Nikola zavrtěla a zároveň kývla hlavou. „Já nevím.” řekla. Sandra opět natáhla ruku. Nikola jí nepatrně potřásla rukou a jednohlasně řekly MÍR.
Dalo by se říct, že tak končí pohádka. Dvě sestry dobro a zlo, usmíření. Takhle obvykle pohádky končí. A tak by možná měla skončit i moje. NA závěr se říká ponaučení. K tomuhle nemám co dodat. Jen asi to, že se jako sourozenci mějte rádi.
Konec
Takhle to končí? Musím vás ujistit, že konec není vždycky konec. Někdy je to začátek nové kapitoly. Jako teď.
Čeperová Kateřina, 5. C