Na okraji malého města Meslak bydlela mladá dívka jménem Leslie. Milovala přírodu a zvířata. Každý den
po škole vždy chodila do lesa, aby si vyčistila hlavu a když se vrátila domů, udělala si úkoly a šla na brigádu
do kočičího útulku, kde krmila a česala kočky. Jednoho dne ale kočky ve svých klecích nebyly.
Leslie se je hned vydala hledat. Nebyly ani na dvorku, a tak vyběhla v bačkorách do města. Až když byla v polovině cesty na náměstí, uvědomila si, že začíná být tma. Podívala se na hodinky a zjistila, že je půl osmé.
I přes stále narůstající tmu se je rozhodla pořád hledat. Když vtom náhle … se jí o nohy otřelo něco chlupatého.
Leslie se lekla a zakopla. Na břicho jí skočila taková malá černobílá kočka a Leslie si s úlevou uvědomila, že je to vlastně
kočka, kterou hledá. Bylo ale už moc pozdě, útulek se už před deseti minutami zavřel. Leslie si tedy kočku vzala
domů. Doma jí košík vystlala senem a dala do něj Micku (tak se totiž jmenovala). Micka se stočila do klubíčka
a usnula.
Ráno Leslie probudila Micka. Hned jak se totiž vzbudila, začala být osamělá a skočila Leslie na břicho. „Tak co ty malá potvůrko, půjdeme zpátky do útulku?” Micka jen smutně mňoukla
Anebo ne, řekla si v duchu Leslie, já tě sice odnesu do útulku, ale zeptám se paní veterinářky, jestli si tě můžu
nechat.
Leslie ji tedy odnesla a paní veterinářka jí řekla, že si jí může nechat. Odnesla si Micku domů a žily šťastně až do smrti.
Klára Mikešová, 5. C